Uprostřed sálu stojí stůl s nádherným ubrusem. Talíře jsou připravené, mezi tím vším je obrovský svícen se třemi zapálenými svícemi. Líba, Dominick a Jimbo sedí u stolu a všichni tři se usmívají. V místnosti panuje krásná vánoční atmosféra. Virwen přichází ke stolu s hrncem rybí polévky.

„Dá si někdo?“ ptá se.

„Počkej, počkej!“ huláká Dominick. „Ještě přece nejsme všichni! Ješt na někoho čekáme!“

V tu chvíli zazvoní domovní zvonek. „Dojdu tam!“ ozve se Líba.

„NE!“ místnost prozvučí tři hlasy. „Ty radši ne! Jimbo skoč otevřít!“ Malý chlapec, jenž má kolena stále od písku spěchá ke dveřím. Za nimi stojí dívka, kterou on nezná. Každopádně ona míří dál a chlapeček za ní jen zavře dveře.

„Jéé, ahoj Niko!“ ozvou se všichni. Nia se na ně usmívá a s radostí je všechny obejme. V ruce drží tašku plnou dárků. Virwen je převezme a pomal je naskládá pod stromek k ostatním.

„Tak už jsme konečně všichni? Pak můžeme začít.“ Rozlije do všech talířů rybí polévku a pak o do skleniček přelévá víno.

„Krásné vánoce!“ vybídne je Dominick k slavnostnímu přípitku. Za chvíli někdo prská víno dáví se. Ostatní se mu smějou, ať je to kdo je to. Když se dojí polévka, Líba se postaví.

„Tak, Virwi. Ty jsi přinesla polévku, já jsem se postarala o hlvní chod. Co si dát na Vánoce jiného, než kapra, že?“ S těmito slovy z kapes vytáhne pár kaprů a hodí je na talíře.

„Ale, Líbo!“ vykřikne Nika. „Ti kapři nemají být živí!“ konstatuje při pohledu na kapry, kteří skáčou po stole a mávají bezmocně ploutvemi.

„Ale co…“ mumlá Dominick a háže si všechny kapry rovnou do chřtánu. Nika nad ním je zakroutí hlavou. „Nefím hak fy…“ povídá zase Dominick, s plnou pusou kaprů, „ale já mám dost. Teď bych si zazpíval koledy.“ Všichni raději souhlasí a jdou se postavit ke stromu. Začíná se zpívat. Nezpívá se ale dlouho, protože za chvíli jsou všichni pod stolem a zakrývají si uši, jen Líba stále ječí na lesy. Okno praská. I stromek to nevydržel a tím oknem raději vyběhl ven, než poslouchat ten příšerný zpěv.

„Stop! Ach, bože! Slituj se nad námi!“ Jako kdyby Bůh vyslyšel modlitby, Líba skutečně přestala zpívat. Nika jako první vylezla zpod stolu.

„Ach Líbinko, prosím, už raději nezpívej Kvůli tobě nám utekl stromeček!“

„Můžu já za to? To tys mě stvořila! Takže je to vlastně všechno tvoje vina!“ zachechtá se Líba.

„To je fakt. A když už jsme u toho, Niko, proč jsi ze mě musela udělat takového sebelítostného idiota?“ vylézá z pod stolu také Dominick.

„A proč ze mě malého kluka a ne sexy idola všech holek?“ přidá se Jimbo. Nika se trochu zamračí a podívá se na Virwen, která za celou dobu nic neřekla.

„Co koukáš? Já jsem naprosto dokonalá a bez chyb, já nic nevyčítám!“ Všichni se začnou smát. Rozhodnutí padlo na rozbalování dárků.

„Nejdřív moje!“ ušklíbne se Dominick. Nika uchopí dárek od Dominicka. Šťastně se usměje. Zdá se jí to, nebo je to skutečně nějaká kniha. A vypadá to na pořádnou bichli. Kniha to je, ale úsměv jí z tváže zmizí, když spatří název knížky. 100 důvodů proč milovat Dominicka a dalších 1 000 000 důvodů proč milovat Deny. Trochu dlouhý název, pomyslí si Nika.-

„Odkud ty sakra znáš Deny?“

„Kdo by Deny neznal?“ S touto odpovědí se Nika spokojí. Jimbo dostal od Dominicka také knihu s týž názvem. Líba rozbaluje svůj dárek zubamaa nohama, ruce má na zádech. Roztržený obal odhalí další knihu: Odnaučte se milovat Dominicka a vypadněte z jeho života i když možná stojíte za hřích. Líba se zazubí a z ucha jí vypadne hrneček. Napije se z něj čaje a pak všechny poprská. Virwen raději začne rozbalovat. I ona má knihu s názvem Virwen- symbol dokonalosti.

Líba knihu nakopne a Dominick i Vir se zamračí.

„Teď mojeeeeee dááááááárkyyyyyyy!“ zatlemí se Líba. Nika otvírá její dárek. Na hlavu jí vyskočí tančící kuře. Jimbo dosral jen prázdnou krabici. Virwen rozblila dárek a našla v něm obraz Líby skákající Virwen po hlavě. Jak milé. Dominick našel dvě lednice s nápisem: pro naši společnou domácnost. Virwen vše rozdala kravaty. Jimbo dal každému jídlo z pískové restaurace. A Nika z dárků ytáhla svoji ruku, nasadila si ji zpátky na zpástí a všem dala facku aby se probudily.

Zkrátka zcela obyčejné vánoce, jak mají být. Po kterých má zkrátka člověk/očkodlak/šnekodlak/šílená Líba rdost, že jsou konečně u konce.