Je tu další kapitola k DPV! Je docela dlouhá. :).
Fobia…
Fakt se tak jedna moje bývalá jmenovala. No co já s tím udělám, že? Fakt nevím proč jsem si na ni vzpomněl. Jenže ona měla fobii snad na všechno, jako by to její matka věděla, že se bude všeho bát, už když se ta holka jedna šílená narodila. Měla fobii na všechno. A vždycky když něco z jejích fóbií přišlo, křičela. Viděla žluté auto- křičela. Zelená barva- křičela! Šedovlasí lidé- křičela! Lavička s ulomenými dvaceti centimetri nohy a oškrábanými prkny- křičela! Kutálející se míč- křičela. Bohužel měla fóbii i z křiku, takže křičela strachem z toho, jak křičela.
Proč o tom vůbec vykládám? Obávám se, že mám teď taky fóbii. A ******** ***************** *********** **** ****** ******** ***** ****** ********** ********** **** ********** ******************* **** ******* **** ********** ********** ****** ***** ****** ******************************** ***** ** * ** ******* ****** **** ****** ******** ******* ****** ****** zrovna na mléko z misky!
Nediv se hvězdičkám, nepřišlo mi vhodné v dopise pro tebe napsat tak moc sprostých slov. Tak jsem radši všechna písmena přepsal na hvězdičky. Ach jo, jsem nepochopený tvor…. Skorokočkodlak, kterému k proměně zbývá napít se mléka z misky a který má z pití mléka z misky fóbii. Co je to sakra za ******? Prostě jsem naproto totální ***** a dost mě to ****, protože si přeji být normální, za chvíli skončím jako ta ***** Fobia. ** ****** já jsem jak dlaždič! Střelte mě někdo!
Ovšem musím to dokázat, musím a musím kvůli tobě, má lásko. Do našeho krásného dnešního snu mi zase vstoupil Líba, což mě přesvědčlo ještě víc. Zjistil jsem totiž, že nemá ráda kočky. Napsal jsem jí taky jeden dopis:
Drahá Líbo,
neber si to prosím zle, ale chci, aby jsi vypadla z mého života. Už mi lezeš na nervy. Jsi strašná ****** a já tě prostě nesnáším! Hnusná, Líbo! Hnusná! Hnusná! Nech mě žííííít! my dva nemůžeme být spolu. Vážně jsem tě miloval, ale všechno jednou končí, kotě. A i my dva. Musíš jít dál, musíš si najít nového chlapce, kterému budeš ničit život každý den dokazovat, jak moc ho miluješ. Navždy sbohem, ty otravná náno.
Dominick
Nemělo to však žádný účinek. Líba je totiž asi úplně **** a vůbec nepochopila význam toho dopisu. Odpověděla mi totiž tohle:
Zdarec Dómo,
chápu tě, bro. Fákt neskrývej své city, cítím toco ty, bro. Jasně že vím, že ve skutečnosti jen nechceš být moc smělý, ale jinak mě fakt chceš. Tak to neskrývej, bejku. Stavím se dnes na večer. Připrav něco k jídlu bro, tvá milovaná Líba.
PS: Neříkej mi kotě, bro. Nesnášim kočky.
Totálně mě naštvala a tak jsem se odhodlal k napsání druhého dopisu, který vyjadřoval přesně to, co cítím bez všech okolků, jakkoli to zraní její zatracené city:
Líbo!
Neber si to zle, ale chci, aby jsi vypadla z mého života. Už mi lezeš na nervy.Jsi strašná ****** a já tě prostě nesnáším! Hnusná, Líbo! Hnusná! Hnusná! Nech mě žííííít! Nikdy jsem tě nemiloval, byl to jen flirt! Je konec. Musíš jít dál, musíš si najít nového chlapce, kterému budeš ničit život k Navždy sbohem, ty otravná náno!!!
Dominick
Myslel jsem, že to už jí snad dojde, ale ouha. Dočkal jsem se strhující, ale děsivé a šílené odpovědi. Ještě teď mi z ní běhá mráz po zádech. No podívej!
Oh, Domi, jsi drsnej. Tak to bude žhavý večer, těším se na tebe… Líba.
Teď se tu třesu hrůzou, že se objeví. Vyhodím ji třeba z okna, ale už s tou holkou nechci mít nic společného!!! I když, když zkouknu její postavu tak y možná stála za hřích… Ta holka je šílená! Nesnáším ji! Asi mám fóbii i z ní… Radši už padám, je tady, jdu se jí zbavit…
S láskou, tvůj milovaný Dominick