Jméno Lauren Oliverové už není pro české čtenářky žádnou novinkou, srdce mnohých si mohla získat například dystopickou trilogií Delirium. A nedávno se v naších knihkupectvích objevila další, už šestá, knížka této oblíbené autorky – Zmizelé dívky. Tentokrát autorka zamířila ze světa dystopií zcela jinam, co na to říkám já?

Zmizelé dívky je příběh dvou sester, Nick a Dary, které dříve bývaly nerozlučné jako nejlepší kamarádky. Právě teď spolu ale ani nemluví a jejich vztah je zničený. Všechno se změnilo, když si Dara začala s Parkerem, nejlepším kamarádem své sestry, a od chvíle, kdy se stala ta nehoda. Příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách – před a po – a střídá se z pohledů obou dívek.

Jednoho dne ale zmizí malá holka, Madeline, všichni případ bedlivě sledují a doufají, že se děvče najde. A když se náhle vypaří i Dara, Nick se domnívá, že to spolu souvisí a rozhodne se najít svou sestru za každou cenu…
Já osobně jsem s autorkou dosud neměla tu čest, jde o první knížku, která se mi dostala do rukou. Hodně jsem se na čtení těšila a měla poměrně velká očekávání. Nakonec mám z knížky smíšené pocity, ale určitě nemohu říct, že bych byla zklamaná.

Co se mi na knize líbilo, byly charaktery hlavních postav, které se autorce podařilo parádně vykreslit. Líbily se mi ty tisíce odlišností mezi povahami obou sester, stejně jako průlomy v rozdílech a to všechno, v čem si jsou podobné. Přišlo mi zajímavé, jak se obě dívají na různé situace trochu jinak a nabízí se nám tak dvojí úhel pohledu i myšlenek. Tohle dělalo celou knížku skutečnější a opravdovější, neboť to tak zkrátka bývá vždycky.

Na druhou stranu jsem se občas trochu ztrácela a byla zmatená. Občas se mi přece jen stalo, že jsem si nebyla jistá, o kom tu kapitolu zrovna čtu, a také se mi někdy pletlo, co se stalo před a co po, jisté věci mi trochu splývaly. K mé smůle se ke mně už dávno před přečtením dostal náznak spoileru, ale jsem přesvědčena, že za jiných okolností by mě konec šokoval.

Má očekávání se nakonec vyplnila, i když asi trochu jiným způsobem, než jsem si myslela. Knížku jsem přelouskala docela rychle, čte se to téměř samo a v některých chvílích se objevuje takové napětí, že není moc snadné knihu odložit. Zápletka je každým coulem zajímavá a originální a Oliverové se ji povedlo zpracovat velmi dobře, až na slepé chvilky mých zmatků. Pokud váháte o přečtení, určitě bych do toho šla, stojí to za to.