První láska byla vždycky kouzelná… Ta Eleanor a Parka je tomu jasným důkazem. Eleanor je ve městě nová a je nemožné si ji nevšimnout. Je z velké rodiny, výstředně se obléká, je při těle a tak zrzavá, že by všechny Weaslyovy dohromady strčila do kapsy. Park je napůl Korejec, má rád komiksy a od prvního okamžiku, kdy Eleanor uviděl, s ní nechce mít nic společného… Ne nadobro.

Mezi dvěma naprostými outsidery vznikají náznaky přátelství a než se oba nadějí, také první láska. Cení se ovšem láska bez boje? Stejně jako každý zamilovaný příběh má své nešťastné stránky, trápení a bolesti, ale někdy přes to všechno končí šťastně… a někdy taky ne.

To pravé kouzlo téhle knížky spočívá v jeho obyčejnosti, jednoduchosti, a zároveň životnosti, upřímnosti a spontánnosti, jakou má v počátcích každá láska. Nevím, jak to dovede vnímat člověk po dlouhých letech od doby, kdy byl poprvé zamilovaný, ale až příliš dobře si pamatuji, jaké to je, když člověk zažívá první lásku. A Rainbow očividně taky, protože ji zapsala do slov naprosto dokonale.

Mimo to je knížka psána vážně čtivě, taková jednohubka, kterou přelousknete během odpoledne. Rainbow píše poutavě, s vtipem a lehkostí. Dovolí vám mezi řádky odletět od trápení všedních dní a zároveň vám tím, co napíše, vdechne do hlavy spoustu myšlenek, které vás nenechají spát.

V podstatě nejde o nic výjimečného, nic, co by ve čtenáři zůstalo, nic dokonalého a nic, co by si lidstvo mělo pamatovat. Jde jen o příběh dvou zamilovaných dětí. Ale ten příběh je skutečný. Je takový, jako by ho napsal sám život. Začíná, vyvíjí se a končí upřímně. Rainbow nemaže med kolem pusy, ale zároveň nenechá čtenáře (zvlášť pokud jde o dospívající děvče, které možná v těch řádcích hledá odpovědi na otázky nového, neznámého citu) dohnat k slzám, že je nechá číst cosi nešťastného. Dá mu naději.