Starší básnička, kterou jsem jednou v rychlosti složila ve snaze zahnat smutek milované osoby. :3 Udělejte pro mě něco málo – usmějte se a napište mi do komentáře, pokud jste tak učinili, nic víc mě neudělá šťastnější než ten pocit, že se díky mě někdo usmál. 🙂 Mám vás moc ráda! <3
Usměj se, je tu tma,
a pak – sám uvidíš –
a pak – sám poznáš –
se celý svět rozzáří.
Dotek světla skrz neprůsvitné stěny
to dokáže úsměv.
Zničí ten pocit, že jsi opuštěný
– to světlo hledej ve mě.
A mlha, která ráda krade dech,
náhle zcela zmizí,
zazní tóny, co by hluchý nepřeslech‘,
píseň štěstí nikomu není cizí.
Víš co? Toto by chtělo poslat do psychiatrické léčebny. Myslím jakože do oddělení, kde jsou sebevrahové, anorektičky, lidé s depresí, atd. Páni, to by bylo fajn! Takto posílat pozitivní básničky. 🙂
Je to fakt pěkné. Ale nejvíc se mi líbí ten začátek s tím „a pak“. 🙂
Děkuji 🙂 To jo, to jo 🙂
Ale setkala jsem se i s reakcemi: „A tobě to snad jde, když tě o úsměv prosím já?“ :/
🙂
Opravdu jsem se usmála – ta básnička je skvělá! Jinak mimochidem, pěkný design 🙂
Happy live is best life. 🙂
🙂 the best friends, the best moments -> lots of smiles, happy life :3
To je vážně básnička pro úsměv! 🙂
Teď jsem se opravdu usmála :D- Nejvíc se mi líbí ta část „a mlha, která ráda krade dech“
Opravdu povedená pozitivní básnička :)))))))).
Moc děkuji! 🙂