Ahooj, Stříbřátka mí milí! 🙂 Mám tu pro vás jednu novou báseň, doufám, že se bude líbit. :)) Komentář mi udělá velkou radost. Děkuji. <3 Mějte se krásně. <3
těžký kabát vždycky nosí
muž či žena?
to nikdo neví
tak impozantní tak obyčejný
tak tajemný tak všemi známý
s paradoxní krutostí
těžký ale přesto rychlý
sama mu již nestačím
prosím zastav
volám za ním
marně – nikdy neslyší
ztrácí se v modročerné dáli
já něvědomky
navzdor bohu
s nostalgií padám k zemi
symbolicky hlavou dolů
prosím vrať se
šeptám ve tmě
avšak běží nenávratně
jen v srdci se ti zanítí
pochop
jak je hloupé prosit
čas nikdy zpátky nevrátíš
Wow… nádhera! 🙂 Vážne. Si veľmi šikovná. 🙂
Moc děkuji 🙂
Výborná! 🙂
Tomáškovský název, první věta připomíná Jacka – fantastické. :‘)
Ale jinak mě básnička výjimečně moc nezaujala, v ostatních máš něco kouzelného, přímo záchytného co zakryje malé nepodstatné a pouze vkusové chybky, snad poprvé (alespoň co jsem přečetla) od velkého zlomu v tvých básní, kdy jsem se do nich zamilovala, nejsem fascinována. Promiň, snad se nenaštveš, ale tentokrát mi moc do oka nepadla… 🙁
Jojo, tahle je trochu jiná, jednou za čas mě chytne nějaký podivný nápad a vznikne něco jiného, než co běžně píšu, každopádně v tom nemám svoje srdíčko, jako když píšu od srdce. <3 🙂
Je krásná! 🙂