Další báseň, kterou jsem napsala, když jsem si vzpomněla na jedno děvče, které to nikdy nemělo lehké… Mimo to, doufám, že někteří najdete v básni i Doctora. 😉 Snad se bude líbit. 🙂

Věnováno Silvii

přijde okamžik…
jak popsat jej slovy?
chvíle kdy průsečík
protne bod Ty
zpěv srdce se zastaví
s koncem roviny

otevřeš oči
až procitneš s ránem
a před tebou klečí
muž zván strachem
a na tvou mysl – své zbaven
zaklepe (poprvé)

obličej smočíš
v cizí ledové vodě
a z kohoutku křičí
žena zvána zoufalstvím
a na tvé tělo, tak bledé
zaklepe (podruhé)

pak se oblékneš
do černých šatů
v zrcadle se už neshlédneš
z něj ozývá se dětský hlas
na tvou duši – svou siluetu
zaklepe (potřetí)

vyjdeš do prázdných ulic
však vzduch v plicích necítíš
vracíš se, cítíš, že přijde pád
na dveře zaklepeš a už to víš –
tvá zkáza klepe čtyřikrát