Pro změnu něco méně depresivního. 😀 Ať se líbí. 🙂
Buď…
Buď mým deštěm,
jenž bolest smáčí,
slz v mých očích
již dneska stačí.
Buď mým sluncem,
co životu světlo dává,
temný smutek
už srdce neuznává.
Buď mojí hudbou,
oázou pro uši,
však stačí tvůj hlas
pro zahřátí na duši.
Buď mým andělem,
jehož křídla ochrání
navěky tvou princeznu,
když zlo se nad ní naklání.
Buď mou kopretinou,
která nikdy nezvadne,
která se utrhnout nedá,
jež nikdo mi neukradne.
Buď můj kompas,
co ukáže mi cestu,
do propasti nesvede,
ze srdce, bez protestu.
Buď mou hvězdou,
o které stále vím,
že zůstane se mnou
i když ji nevidím.
Buď jako vzduch,
oheň, země, voda
můj vlastní živel,
bez nějž žít se nedá.
Buď mou součástí,
v srdci uchovanou,
ať tvé city patříc mně
nikdy neustanou.
Buď mým snem,
který věčně trvá
a i po východu slunce
se mnou pořád zůstává.
Buď má naděje,
má poslední víra
v lásku, která je věčná,
ta nikdy neumírá.
Buď tebou,
buď i mnou,
ukaž mi světlo,
proveď mě tmou.
Buď pro mě napořád
a ať se všichni k zemi složí
mé srdce bije pro tebe
na ničem jiném nezáleží.