Kdy jste naposledy četli dětské knihy? Po všech nadšených ohlasech, které s sebou Nikdyuš přinesla, mě velmi překvapilo zjištění, že knížka spadá do kategorie middle grade. (Pokud jste taky moc staří na to, abyste z toho poznali, že je pro děti od 9 let, nezoufejte. Na knihu staří nejste.)
Nikdyuš, prvotina australské spisovatelky Jessicy Townsendové, nás přivádí do Republiky, kde se setkáváme s Morrigan a jejím prokletým osudem, abychom z ní ihned odletěli do kouzelného a dechberoucího Nikdyuše. (A stejně jako Morrigan i já to město budete milovat.) Aby však Morrigan unikla svému prokletému osudu a mohla v Nikdyuši zůstat, musí složit zkoušky a stát se členkou Divinské společnosti…
Kus dětství jako na dlani
Máte někdy takový ten šedý, smutný, deštivý den? (A klidně za něj může svítit sluníčko.) Cítíte se plní starostí, možná trochu unavení životem? Přečtěte si Nikdyuš! Jo, vím že teď zním jako slečna z teleshoppingu, ale tahle knížka je pravým opakem takových dnů.
Kouzelné, barevné místo, kde se může stát cokoliv. Kus dětství v takovém podání, které vás rozhodně bude bavit, i když je vám přes dvacet. Celou dobu mě fascinovala autorčinu představivost, ta fantazie, i těch nejmenších detailů, jednoduchých zmínek, jako kdyby na okraj, které se pokusí vám vyčarovat úsměv na tváři. A dost možná se jim to i povede.
Nikdyuš není jen originálně vymyšlený svět, je to i povedený příběh, který jsem si neskutečně užila. Hlavní postavy jsem si zamilovala, bavilo mě sledovat, co se děje, zajímalo mě, co se stane dál. A ten pocit pořád trvá – nemohu se dočkat, až se pustím do Divomora, pokračování této krásky.
Kouzelná atmosféra psaná hravým jazykem
Často jsem narazila na názor, že je to podobné Harry Potterovi. S tím naprosto souhlasím a ten dojem jsem měla od začátku. Nejde jen o rysy příběhu, ale také ten hravý jazyk a atmosféra. Nebyla jsem tedy vůbec překvapena, že knížku měl na starost stejný překladatel, pan Medek. A bylo to parádní, ten jazyk, ten styl psaní, ta čtivost. Nicméně podobnost k Harrymu určitě neberu jako zápor. Nikdyuš žije svou vlastní originalitou, ale má podobného ducha, proto věřím, že každému milovníkovi HP (a kdo jím není??) by se mohla zalíbit i Nikdyuš.
Jo, asi to jen těžko bude nejlepší knížka, co jsem kdy četla, nezanechalo to na mě nějaké následky a nemyslím si, že by měla nějaký zásadní přesah. (Přestože tam trochu je.) Ale je to milý příběh, který mi několikrát zlepšil den, který mě rozveselil svou barevností a fantazií, když dny byly moc šedé a deštivé. (I když svítilo sluníčko.) Věřím, že kdybych byla o deset let mladší, absolutně bych to milovala. Ale i když už dávno nejsem cílovka, užila jsem si to a nepochybuji o tom, že si to užijete taky.