Ta Líba, myslím, že už to více nezvládnu. Nikdy bych neřekl, že mě dožene až k takovým šíleným myšlenkám a brzy snad i činům, ale přemýšlím o tom, že bych ji zabil. Vážně, řekni mi, má drahá, ty jsi snad nikdy nepřemýšlela o vraždě? Ale no tak, někdo, kdo Niku poznal přece alespoň někdy musí! Inu, přece jen je Líba Ničina drahá dcera.

Inu, tak jsem tedy přemýšlel o tom, že bych se té své šílené ex zbavil, jen jsem nevěděl jak. Pravda, jde z ní trochu strach. A nevěděl jsem, jak na ní. Bavil jsem se o tom s Nikou, která samozřejmě zastává názor, že mi nemůže pomoct, jelikož jestli chce člověk dokázat úspěchu, jeho bůh, tedy v tomto případě bohyně, mu nemůže splnit co chce, jen mu napomoci, inu jestli chce někdo něco dokázat, musí dřít, aby to skutečně stálo za to. To se jí říká, ona žádného šíleného bývalého přítele nemá. (Ačkoliv já bych být jí měl, jelikož Lanastus je příšerný hňup, nechápu, co na něm ta holka má!)

(další pozn. Niky: Raději nic neříkám – nasadí vražedný výraz)

A navíc říká, že je zásadně proti dcerovraždě a dokonce má to své dítko ráda! Zjistil jsem ale další zásadní informaci. Nika totiž nemá dítko jen jedno! Má drahá Líba má totiž dvojče, takže jsem se rozhodl, že se s Líby sestřičkou sejdu a budu doufat, že není stejně padlá na hlavu jako drahá Líba. Každopádně, zavolal jsem jí a po telefonu působí docela normálně, jak jen je to v té jejich podivné rodině možné. A tak jsem si domluvil schůzku, zítra večer. Trochu se děsím, vraždu jsem ještě tedy s nikým neplánoval.

Ach, jsem trochu nějak nervózní, ale na druhou stranu velmi rád poznám někoho, kdo dokázal vyrůstat s někým, jako je Líba. Vážně, měl bych té holce vyjádřit veškerý můj obdiv a úctu.

Inu, mimo to doufám, že nějak vymyslím, jak zvládnu tu proměnu, protože mi vážně chybíš. Nejraději bych spal navždy, abych byl navždy s tebou. Ale to nejde a uvědomuji si to, neměj strach. Já na to přijdu. Přijdu na to, jak zemřít. Na cestě k tobě, má milovaná, mě nic nezastaví.

Tvůj Dominick