Báseň psaná do DUELU v Literárním klubu. 🙂 Na téma obrázku, který vidíte níže. 🙂

až tvoje sny
utkané z pavoučích nití
zavanou horkem černého čaje
a ochutí se citronem
pak…

až tvoje oči
hrající hřejivou hnědou
sklouznou po těch nitích ke mně
a kolem nás opadá jehličí
pak padnu…

až tvoje rty
co zraňují a léčí
unesou mě z odlesků lesních rán
a pavouci budou tkát kolem nás
pak padnu jako kapka rosy
mezi tvé prsty

až vyjde slunce