malířka beze smyslu pro humor
v koutku oka
zbyl jen ten poslední cynický směr
a potrhaná slova starých knih
uvězněna ve vlastním jícnu
maluje všemi odstíny černé
slzami po svých lících
a scénárista pro němý film
trhá listy
z mé tváře
mého obrazu
z naděje která prahne po černém čaji
chladnoucím za zavřeným oknem
jako tvá slova

nechci být vrahem nevinných vět
a nechci tě okrást o poselství
schované v hrnečku
kde zbyl jen ten lágr
a všechna má díla mé slzy můj svět
má černá je ničí
a spasí přec
proč trháš tu knížku?

zničené srdce
černá vlhká tvář
malířka beze smyslu pro humor
nevrátí vůni páry z vlasů
které zůstaly na polštářích
cynicky naivně

přestala malovat
navěky
možná