Věnováno těm, kteří kdy přišli o někoho, koho milovali
ODPOČÍVEJ V POKOJI
Slz odlesky,
dívenka v očích má,
uvnitř zničená,
navenek se usmívá,
v srdci po všem zůstala,
velká černá díra
a den plný bolesti
v pološeru umírá.
Připadá si tak sama
smutkem omámena
a stále doufá,
že jen spíš,
jak říct jí,
že se nevzbudíš?
Dívá se k obloze,
srdce plné prázdnoty
a v prachu zůstanou
jen vzpomínek šlápoty.
Vzpomínka na tebe,
přestože tys odešla
v srdci té dívenky
kořeny zarostla.
Závojem smutku
stále zahalena,
avšak už ví,
že není tak sama.
V těch vzpomínkách bude
tě nosit napořád,
a ty v srdci za ní
budeš přec vždycky stát.
Vzpomínky nekončí,
vzpomínky zůstanou
i když kvítky života,
navěky uvadnou.
Tak stojí teď nad tebou,
dívenka v závoji
a do tmy šeptá:
Odpočívej v pokoji.