Existuje mnoho podivných světových rekordů, před pár lety se ale dva chlapci – Matty a Bobby – rozhodli překonat světový rekord v nejdelším polibku na světě. Tento čin inspiroval i Davida Levithana, který vzal téma do svých rukou a rozhodl se o tom napsat knížku.

Hlavními hrdiny jsou Harry a Craig, které k polibku pohnulo násilí, jež si za svou homosexualitu vytrpěl chlapec jménem Tariq. Měli by se líbat třicet dva hodin. Povede se jim zapsat se tímto způsobem do světa?

„Líbali se, aby ukázali, že na tom nic není, když se dva kluci líbají.“

V knížce se ovšem prolínají i osudy dalších postav – setkáváme se s Neilem a Peterem a jejich nejistotou ve vztahu, s růžovovlasým Averym, který se narodil jako kluk v holčičím těle a poznává modrovlasého Ryana, Coopera, který se cítí sám a nenávidí svět. Osudy několika mladých gayů se prolínají a každý z nich ukazuje jinou myšlenku, jiné vyznání.

Nejzvláštnější na knížce je ale způsob, jakým je psána. Jako vypravěče tu máme generaci homosexuálů dřív, která promlouvá k současné generaci. Musím přiznat, že jde o dost podivný způsob vyprávění, ale brzy jsem si na něj navykla a vlastně mě to docela zaujalo.

Ze začátku jsem měla problém se do knihy dostat. Zaujalo mě to, ale přišlo mi to celé hrozně divné a nebyla jsem si jista, jestli se mi knížka líbí. Konečně jsem se ale do knihy plně ponořila a v závěru uznávám, že se mi to líbilo a to velmi.

Ono koneckonců v knize ani o ten polibek nešlo. Stejně jako sám polibek měla i knihy něco předat a domnívám se, že má co dát komukoliv z nás, ačkoliv je nejspíš věnovaná hlavně klukům jako Harry a Craig, Neil, Cooper nebo Ryan. Řekla bych, nejen že nejde jen o polibek, nejspíš nejde ani o samotnou homosexualitu mezi chlapci, jde spíš o lidi a o život a o tom cítit se živí.

Ačkoliv mi při četbě probíhalo hlavou mnoho myšlenek, najednou mi dělá problém je všechny správně zformulovat.

Skoro vždy když kniha zapůsobí na mé emoce, donutí mě nad ní i mnou přemýšlet a něco cítit, považuji ji za zdařilou knížku. A Líbali jsme se není výjimkou. Asi se to nebude líbit každému, protože to holt není kniha pro každého.

Mám mnohé pocity, ale asi se mi je teď nepovede vyjádřit, ale snad se mi podařilo shrnout to nejdůležitější. Možná je to jen mou životní potřebou obhajovat lásku v jakékoli podobě, stavět jí přede vše a žít pro ni, ale Levithan na mě udělal dojem. Doporučila bych tedy dát této knížce šanci. A když vás nezaujme, dejte jí druhou. Jde o tenkou knížku, ale říká mnohé mezi řádky, věcí, které nepotřebují slova – jen je třeba to umět vidět a chápat.