Mé druhé setkání s autorkou Darcy Coates, již jsem si neskutečně zamilovala především díky knize Duch domu Ashburnů. Ačkoliv jsem hororovým příběhům nikdy neholdovala, Darcy mě dokázala skvěle vyvést z omylu, že horory nejsou pro mě. Jsou. Alespoň ty její. Znovu mě o tom přesvědčila i ve své další knize – Přízraky domu Carrowů.

Dva týdny v domě hrůzy

V tomto díle se společně s průvodkyní Remy ocitáme v domě, který je svou strašidelností přímo vyhlášený natolik, že na něj lidé jezdí na prohlídky. Jednou však jeden z návštěvníků dostane „geniální nápad“ – strávit v tom domě dva týdny vkuse. A chce, aby mu Remy dělala společnost. Mladá průvodkyně nakonec souhlasí a k těmto dvěma se přidává několik dalších dobrodruhů. Ze začátku to zní všechno jako nevinná zábava… A když si návštěvníci uvědomí, že jsou v nebezpečí, je už příliš pozdě, z domu není úniku…

Nevím jak vy, ale kdyby mi někdo nabídl, abych strávila dva týdny pod jednou střechou s mrtvým šíleným vrahem a duchy jeho obětí, zasmála bych se a vzdálila se na pár set kilometrů. Naši hrdinové jsou ale zřejmě z jiného těsta a mně se fakt těžko odhadovala hranice mezi odvahou a bláhovostí.

Carrow vs. Ashburn

Při čtení se mi to nepovedlo a zřejmě se mi to nepovede ani teď, nesrovnávat Přízraky domu Carrowů s Ashburn. Což bylo možná trochu na škodu, nerada bych knize uškodila jen proto, že zkrátka není tak dobrá jako Duch domu Ashburnů. Což o to, ona není.

Nicméně ony se už výstavby příběhhu velmi liší. Zatímco Ashburn nám nabízí jen velmi málo postav – až na Adrienne se jich v knížce moc neobjeví – tady je postav hned celá řáda. Zatímco v Ashburnu o minulosti domu a jeho tajemstvích nic nevíme, v Carrow je nám vše známo, máme tu několik expertů na duchy a na dům samotný. A mně ten tajemný, osamělý příběh Adrienne zkrátka sedl o něco víc.

Horor, nebo pohádka?

Co musím knížce vytknout a co mě nejvíc mrzelo, byl konec. Závěru předcházelo pár překombinovných scén, ale ty bych ještě celkem snesla. Korunku zklamání tomu nasadil ten pohádkový konec, až naivně a nereálně pohádkový, což k příběhu prostě ani trochu nesedělo. A celkově je horor s koncem jako z pohádky trochu podivná záležitost.

Každopádně mě Darcy ani tentokrát nezklamala. Stejně jako ostatní její knihy je to velmi lehké, napínavé a hlavně zatraceně čtivé. Těším se, až si od ní přečtu něco dalšího.