Celá knížka je v podstatě deník, jenž si píše hlavní hrdinka. Když jsem knížku dostala k Vánocům, obálka mě vcelku zaujala, avšak jejím námětem jsem byla lehce zklamána. Upíří, znovu. V dnešním světě mám upírů nad hlavu a když nějaká knížka vypráví právě o této tématice, pak se po ní neohlížím, většinou všechno pojednává o tom samém. Přesto jsem Můří deníky začala číst a nakonec dobře, že jsem udělala, nelituji toho.

Děj začíná vcelku všedně. Dívka odjíždí na internátní školu. Ze začátku deník vypovídá o skutečně obyčejných věcech. O svých pocitech, minulosti, o tom co dělala, co je ve škole nového… Ze začátku to je maličko nudné ale zvědavost mě prostě nutila číst dál.

S autorkou deníku jsem z části sympatizovala. Je to obyčejná holka, co se od začátku snažila na internát zapadnout a najít si přátele. Její minulost také nebyla zrovna snadná, vzhledem k sebevraždě jejího otce, úžasného básníka. V knize se také ohledně dívky naráží na jednu informaci, že je židovka. A i to má v knize nějakou zápletku, přidělá to trochu problémů a návaznost toho bude vést i na právě novou dívku, Ernessu… Další postavou je právě Lucy Blakeová. Vypravěčka a Lucy, nerozlučná dvojice, o které když někdo mluví, vždy se ona a ona mění v ony. Pro vypravěčku kamarádka hodně znamená a skutečně se zdá, že jsou nerozlučné přítelkyně. Mluví se i o dalších dívkách internátu, z nichž každá je něčím výjimečná, o každé vypovídá zásadní informace. A pak je tu Ernessa. Nová tajemná holka, co se nastěhuje do internátu. A právě ona bude tím, kdo zničí nezničitelné přátelství…

Od jejího příchodu se dějí divné věci. Lucy si staré kamarádky všímá čím dál méně, pořád mluví jen a jen o tom, jak je Ernessa úžasná a zanedlouho už spolu nemluví vůbec. Hrdince přijde nová dívka divná- ale copak si toho nikdo jiný nevšiml? Její děsivé tušení ohledně Ernessy se začíná pomalu dokazovat. Začíná se umírat a teče krev.

A pisatelka deníku má jasno. Musí novou dívku zastavit v tom co dělá, protože její současnou obětí, je nejspíš právě Lucy.

Říkala jsem, že s vypravěčkou sympatizuji, ale v jednom mě štve. Nechá si líbit až moc věcí. Znám sama sebe a svou žárlivost na přátelství, ale dá se to zvládnout a klidním se. Ovšem kdyby se ke mně má nejlepší kamarádka a její kamarádka chovaly právě tak, jak se chovají Lucy a Ernessa, asi by mě šlehlo nebo bych vybouchla, zuřila… Skutečně mě hrdinka a její melancholické chování dohánělo k vzteku a šílenství, možná proto, že jsem strašný cholerik.

Knížka není rozhodně jako pohádka, kde všechno dobře dopadne. Ba přímo naopak. Kniha není prosvícena dobrem a štěstím, je v ní hodně smutku a zklamání. Život dívky není ani trochu jednoduchý a příchod Ernessy ho zničí. A už nezbude nic, co by jej napravilo…

Skutečně nemám ráda upíří náměty, ale tady je téma upírů tak perfektně zpracováno a využito v myšlence „kam až dokáže dojít selhání lidské psychiky“ že to na mě udělalo dojem. Není to klasická upířina, nýbrž promyšlený, procítěný životní příběh.

Já na konci knížky brečela, na mě to bylo trochu silné, ale já jsem dost citlivá a rozbrečí mě hodně věcí. Kniha mě nenechala spát a hnala mi slzy do očí.

Co se týče obálky, podle mě se povedla. Oproti originálu je krásná, nestává se to často, že by se mi české obálky líbily více než zahraniční, nu tady se to stalo. Obálka vystihuje to, co jsem zmínila- smutek, úmrtí a dívčin výraz mi připomíná, že už nic nejde vrátit, že je vše nenapravitelné…

Celkové hodnocení? Kniha mě velice zaujala. Úžasný, promyšlený příběh plný citů a emocí, který nažene slzy do očí. Rachel Kleinová ztvárnila, jak jednoduše může člověk upadnout na mysli. Vše se odehrává na hraně mezi lidskou fantazií a skutečností a dá se jen těžko určit, kam nakonec co spadá… Kniha se dočkala i filmového zpracování, které jsem ještě neměla možnost zhlédnout, ale chystám se na to. Knížku Můří deníky doporučuji, velmi se mi líbila.