Je to možné. Často se o něm zmiňuji, vystupuje i v Dopisech pro Virwen, můžete si všimnout, že komentuje některé články… Ale jen několik málo z vás ví, kdo nějaký Ten na L opravdu je.

 

Před několika měsíci jsem se zamilovala do kluka s očima vraha. Omyl. Oprava: Před několika měsíci jsem se začala zamilovávat do kluka s očima vraha. Těma nejkrásnějšíma očima na světě. Po týdnech vší té dobře známé beznaděje i naděje, strachu z celé pravdy, po týdnech všech těch pocitů, které některé z nás velmi dobře znají, slečny, proto se domnívám, že není třeba je více rozebírat. Prostě řečeno, po všech těch týdnech se mé srdce rozbušilo jako šílené, dech se zatajil, úsmě se zrodil a v tu chvíli jsem byla šťastná, totiž když jsem se oficiálně stala princeznou chlapce, kterému do té chvíle patřila valná většina mých myšlenek. Ne, že bych na něj teď myslela méně. To vše se odehrálo už pár měsíců zpátky.

Vraťme se nyní ke větě začala zamilovávat. Jak, že je to myšleno? Já se zamilovala. Věta velmi neurčitá. Jak teď pochycuji z angličtiny, nazvala bych to možná z části časem předpřítomným. Zamilovala jsem se a teď ho miluji. Nebo jsem se zamilovala, ale už ho nemiluji. Myslím, že je těžké najít rozdíl mezi těmito dvěma významy. Mnohem jednodušší je to třeba s jinou větou. Já ho milovala. To už je jednodušší, to již proběhlo. A pak přichází na mysl další slova: zamilovávám se, miluji. Je v tom vlastně trochu zmatek. Zamilovávám se. Je možné, se zamilovávat, když už vlastně zamilovaná jsem? Nejspíš ano. Možná proto, že každým okamžikem miluji víc a víc a ve většině okamžiků si to ani neuvědomujji. Miluji je možná slovo moc podivné, jelikož je zde ta nejistota, zda už je to, jak to říct, na vrcholu, kdo ví, jestli to tedy jde ještě nějak víc. To slovo ale vlastně skrývá všechno to zamilovávání a všechny časy, všechny doby, všechno úvahování.

Vím, co si teď myslíte. Dělám v tom zmatek. A vím, čím to je. Vše jsem vlastně vyjádřila v nedávné větě. Láska pochyvuje všechno a každý, kdo zkusí ji brát teoreticky, je předem ztracen, jelikož láska není teorie, láska není praxe, láska je láska – cosi neznámého samo o sobě, cosi, co se nedá vědecky ani nijak určit, alespoň ne v této době. (Jo, Wikipedie říká něco jiného, ale co může ona vědět…) Možná za několik let, za několik desítek let, za pár staletí budou lidé vědět o lásce jako takové víc. Možná odhalí teorii lásky a podaří se jim vymyslet jak s láskou dělat divné věci a z celého našeho světa se vlastně stane nějaká dystopie a kdo ví, třeba se to bude brát jako nemoc a vynalezne se lék na lásku (ano, teď mě napadla Oliverová) a já nevím co všechno. Ale zatím ne. A zatím beru lásku jako přítomnost, protože láska je, žije v přítomnosti, což už je znát z většiny vyznání, když člověk řekne „Miluji tě“ je to teď, v tento moment a to je vlastně v tu setinu okamžiku jediné důležité. Ta skutečnost, že milujeme.

Ale teď jsem odbočila od toho hlavního, kvůli čemu tento článek vlastně píšu. Totiž od Lanastuse. I když vlastně anitolik ne, protože jeho se tohle celé týká. Konečně vám to ze sebe dostanu – to Ten na L je právě ta určitá přítomnost, o které mluvím, to on je osoba, kterou miluji a mohu to upřímně prohlásit. Už jste to tady mohli jednou číst a to v básní Tvou princeznou, přímo řečeno v závěru, která je věnována, jak někteří už zřejmě ví, právě Lanastusovi.

Nevím, co bych vám o něm měla vyprávět. Nevím, co chcete a potřebujete vědět. Nevím ani, koho zajímá číst si nějaký hloupý článek, který napsala nějaká hloupá holka (což mě vede k další úvaze, totiž, ne, nemyslím si o sobě, že jsem hloupá, vlastně mi přijde že jsem docela inteligentní, dobrá moje kamarádky by z tohoto prohlášení chytily záchvat smíchu… ale rozumíme si, co se myslí, pod pojmem inteligentní, někdy, když se srovnávám s ostatními v mém věku, připadám si dokonce až nějak moc intelektuální, fajn, už zase moc mluvím o něčem, co nikoho nezajímá a co už se k tématu absolutně vůbec nehodí, ale připadalo mi důležité, abych vám to vyjasnila) – kde jsem to skončila, ano! – který napsala nějaká hloupá holka, o kterého toho vlastně ani tolik nevíte o nějakém klukovi, který vás nejspíš v podstatě vůbec nezajímá, nebo se prostě jen nudíte a tak vás zajímá, kdo může zajímat holku, která vás asi taky zajímá, když teď čtete její hloupý článek.

Možná, že to může vypadat, že od hlavního tématu článku – od Lanastuse – ustupuji naschvál, pravda je ale taková, že já skutečně nevím. Mohla bych vám toho navyprávět… Je to kluk, který je závislý na svém noži a všude ho nosí s sebou, je to kluk, který nesnáší mého medvěda, protože se mračí, kluk, kterému asi hlava nebere, jak jeho holka (totiž já) nemůže mít ráda Pána prstenů (myslím si, že asi není sám, komu to hlava nebere, no co, nesnášim to). Především bych vám mohla říct, že je to jednoduše někdo naprosto úžasný. Pravda je ale taková, že je možná naprosto úžasný jen pro mě, vám totiž vůbec úžasný přijít nemusí a přijde vám jako normální kluk.

Což on vlastně je -pro vás. Pro mě ne a nikdy pro mě normální nebude. Jsem to já, kdo je nejšťastnější, když mi po večerech hraje na kytaru, jsem to já, kdo mu na oplátku předčítá, jsem to já, kdo v každé volné chvíli hledí na jeho fotku, jakmile není s ním, jsem to já, kdo si opravdu myslí, že má ty nejkrásnější oči na světě, jsem to já, kdo se ho nejčastěji dotýká, jsem to já, kdo ho líbá, kdo tak často a ráda svírá jeho dlaň, kdo je nejšťastnější v jeho objetí. Já jsem jeho nejmilejší prcek. Jen já a nikdo jiný. (Teda alespoň v to doufám :D) A jen já můžu skutečně vědět, jak moc úžasný je. A myslí, že to vím lépe, než on sám si uvědomuje.

Také by vás mohlo zajímat, že máme vlastního domácího skřítka, kříženinu Dobbyho a zvráceně odporného Gluma, neboli All. Že máme dvě dcery, které osobně lituji, že do toho takhle šíleně spadly (:D) totiž Veneu a Älcine. Také by vás mohlo zajímat, že tahle úžasná bytost mi vyrobila agiel (oh, ano, on viděl Legend of the Seeker! :D). A taky byste měli vědět, že je to naprostý zaostalec za společností, protože na stropě nemá okovy! Vždyť to má na stropě úplně každý. 😀 Vy taky, že jo? (mrká na vás stylem, ať to koukáte odkývat nebo zažijete zlobu holky s agielem. :D) A nesmím opomenout informaci, že dostal od Mei-riefel přezdívku Kaktus a někteří z vás mu říkají jednoduše Ten na L. (OK, nemůžu si dovolit nezmínit, že on má na vás taky přezdívky. Tak třeba Mei je Ta s pomlčkou, Casion je Kalkulačka… :D)

Vlastně jsem vypsala tolik řádků a přitom jsou dvě dveci, které byste o něm měli vědět. Za a) že miluje vaší Niku, tudíž mě, a za b) že vaše Nika, tudíž já, bezmezně miluje právě tohoto chlapce. On mi daroval srdce z kovu. Já mu na oplátku dala to svoje.

_______________

PS:Kdyby se náhodou našla ve zvrhlém světě internetu duše, kterou by zajímalo cokoliv (no nejen k tomuto témetu) v menu je vždy k dispozici můj ask pro ty, kteří se třeba bojí zetat, aj jiné dotazy.

PSS: Mohla bych napsat ještě několik stran o tom, že Lanastus je děsněj úchyl, ale rozhodla jsem si to raději odpustit. 😀

PSSS: Mimochodem -mám rozpracovanou Airinu. 😉

PSSSS: Uááá dočetla jsem Hvězdy nám nepřály a psychicky to nezvládám. 😀 Co si budeme namlouvat, brečela jsem jako mimino. 😀 (Asi jste si všimly protože článek je PLNÝ Hvězd :D)