Líbila se vám Divergence? Pak si tuhle knížku nemůžete nechat ujít.
Musím uznat, že ačkoliv jsem byla z Divergence nadšená a Rezistence v úžasu, Aliance mě zklamala a musela jsem se přemáhat, abych to vůbec dočetla. Přistupovala jsem proto k další knížce Veronicy Rohové poněkud bez očekávání a obávala se, že to dopadne stejně jako s Aliancí. Omyl!

Pár let před tím, než začala Veronica psát příběh Tris Priorové, rozepsala Divergenci s Tobiasem Eatonem v hlavní roli. Později usoudila, že Tobias se pro roli vypravěče nehodí, nicméně nakonec se Tobias v příběhu stejně objevil. Knížka Čtyřka přináší několik povídek z Tobiasova pohledu, vypráví o dobách, kdy ještě žil v Odevzdanosti, jak se z něj stal přeběhlík, jaké to bylo být nováčkem v Neohroženosti i scény, kdy se potkal s Tris. Můžeme se tak nejen podívat na různé situace z druhého pohledu, ale rovněž se o Tobiasovi – Čtyřkovi – dozvědět něco víc.

„Mám nové jméno a s ním jsem novým člověkem. Někým, kdo nesnese pichlavé narážky Všeználků. Někým, kdo dokáže vrátit úder. Někým, kdo je konečně připravený bojovat. Jsem Čtyřka.“

Navzdory mému nízkému očekávání se povídky vůbec nenesly v nudném duchu a Čtyřka nebyl nesnesitelný, jako pro mě byl v Alianci. Celá knížka se nesla v divergentním duchu, takovém, jaký měl sám první díl trilogie. Veronica znovu ukázala, že umí psát čtivě a poutavě, že dovede každou další větou přimět čtenáře, aby pokračoval a napnout ho, aby knihu jen tak neodložil a ve chvílích, kdy nečte, o příběhu alespoň přemýšlel. Navíc se Čtyřka vrátil v mých očí jako ten boží kluk, kterého jsem si z Divergence pamatovala a leckdy mi přišlo jeho vyprávění mnohem zajímavější, než z pohledu Tris.

Tuším, že pokud by Čtyřka byla první kniha, jež jsem od Rothové četla, asi bych ji úplně nechápala, spousta věcí by nedávala smysl a asi by se mi nelíbila, tudíž pokud jste nečetli Divergenci, přečtěte si ji, než sáhnete po Čtyřkovi. Jde spíš o doplnění, než o knihu, která by mohla působit samostatně. Pokud jste ale Divergenci četli a líbila se vám, přinejmenším jen ten jeden díl, pak bych určitě neváhala. Návrat zpátky do Neohrožené frakce, znovusetkání s postavami a příběh z trochu jiné perspektivy vám zážitek z četby Divergence jistě obohatí.

„Jakmile vyslovím její jméno, uvědomím si, že ji znám. Je to dcera Andrewa Priora. Beatrice. Tris.“

Shrnu-li to, knížka se mi líbila, četla se rychle, vzpomněla jsem si, proč mám autorku tak ráda a přiměla mě, abych se těšila na další její knihy. Setkat se zase se Čtyřkou a projít si s ním jeho příběh stojí za to. Pokud jste četli Divergenci a zalíbila se vám, nenechte si Čtyřku uniknout, jsem přesvědčená, že toho nebudete litovat.