Název: Papírová města

Originální název: Paper towns

Autor: John Green

Počet stran: 288

Nakladatelství: Knižní Klub

Proslulý John Green si získal srdce mnoha čtenářů, především prostřednictvím knihy Hvězdy nám nepřály. Nyní však vychází u nás i další jeho kniha – Papírová města. Příběh se k nám dostává v podání Quentina, obyčejného chlapce, který je zamilovaný do spontánní, úžasné a očima všech dokonalé Margo Rothové Spiegelmanové, dávné kamarádky z dětství. Quentin měl vždy rád nudu, pravidelnost a řád, ale jakmile se jednou Margo objeví u jeho dveří, jeho život dostane nový směr.

Najednou ale Margo zmizí, jako už kolikrát, a každý si myslí, že se zase vrátí, jako vždycky. Jen Quentin má pocit, že tentokrát je to jiné a že jestli Margo nenajde, pak už milovanou dívku pravděpodobně nikdy neuvidí. Naštěstí mu Margo nechala stopy, po kterých se může Quentin vydat. Jak ale lze pochopit někoho, jako je Margo Spiegelmanová?

„A zničehonic jsem věděl, jak se cítila Margo Rothová Spiegelmanová, když nedělala Margo Rothovou Spiegelmanovou: cítila se sama.“

Je těžké popsat děj této knihy, neb jde o knížku nepředvídatelnou, ve které ani tolik o příběh ani děj nejde, ačkoliv John Green dokázal upoutat zápletkami tak přitažlivými, že je téměř nemožné přestat číst. Knížka je velmi hluboká. Je plná srdcervoucích myšlenek a neexistuje člověk, který by mohl tuto knihu číst a nepřemýšlet nad čímkoli, o čem Green píše. Jde o knihu o dospívání, poznávání sama sebe i ostatních, o provázcích, nestříhaných vlasech hrobů a mladé lásce.

Určitě nebudu srovnávat Papírová města s Hvězdy nám nepřály nebo Hledání Aljašky. Hledat podobnost, dostatky a nedostatky mezi knihami by asi nebylo fér vůči žádné z těchto knih. Být vámi, přicházela bych k Papírovým městům, jako kdyby je napsal úplně někdo jiný. Jsem si jista, že pokud tak učiníte, budete knihou uneseni, nýbrž je neobyčejná, krásná a dokonale skutečná.

„Dlouho, dlouho jsem měl pocit, jako by mi měla prasknout hruď, ale nemůžu říct, že ten pocit byl nepříjemný.“

Nepřestanu autora obdivovat za to, že má tolik myšlenek, že se dokáže dívat na život a lidskou bytost tolika směry, že se mu povede vystihnout raněné srdce a pochopit tolik smyslů bytí, jak se někomu nepodaří za celý život ani jednou. Jakmile John Green stvoří nějakou postavu, je to, jako kdyby se skutečně narodila, vnímáte ji tak a berete ji za živou, opravdovou bytost. Zvlášť, když jde o někoho, jako je Margo.

Myslím, že byste si knihu určitě měli přečíst, protože dle mého jde jistojistě o jednu z těch nejlepších, jaké jsem kdy četla. Moc toho ve mně zanechala a i po několika dnech ji nedovedu pustit z mysli ani z srdce. Papírová města vás poznamenají, možná vás donutí se dívat na svět jinak, alespoň na malou chvíli, ale především vás třeba popostrčí, abyste na okamžik, jen na ten okamžik, který může trvat vteřinu i věčnost, přestali být papíroví lidé v papírových městech a stali se něčím víc – třeba lidmi, kteří žijí.

Recenze je psána pro DatabázeKnih.cz

„Na začátku jsme všichni vodotěsná plavidla. A pak se stanou různé věci – lidé nás opouštějí, nebo nás nemilují, nebo nás nechápou, nebo my nechápeme je, a ztrácíme a zklamáváme a zraňujeme jeden druhého.A plavidlo začíná tu a tam praskat. A jak začne praskat, tak je konec nevyhnutelný. Ale je to dlouhá doba mezi tou chvílí, kdy  se začnou objevovat praskliny, a tou, kdy se konečně rozpadneme. A jenom v téhle době dokážeme jeden druhého vidět, protože svými trhlinami hledíme ven ze sebe a do ostatních zase těmi jejich. Kdy jsme jeden druhého opravdu viděli? Ne dřív, než ty jsi nakoukla do mých prasklin a já do tvých. Předtím jsme znali jen své představy o tom druhém, jako když jsem se díval na rolety na tvém okně a nikdy neviděl dovnitř. Ale když to praskne, může dovnitř světlo. A může taky ven.“