OK, já vim co si myslíte! Další.  Tak tedy ještě jedna a už si pokusím dát pokoj… 😀 Když víte, jak je to těžké?

Pověz mi, kašpárku,

duše mého dětství,

věnuj mi vteřinku,

pověz mi, kam zmizel,

úsměv z mých rtů?

.

Pověz mi, kašpárku,

s rolničkou na čepičce,

pověz mi potichoučku,

co stalo se se štěstím,

všedních dnů?

.

Pověz mi, kašpárku,

kde najít ztracené chvíle?

Pověz mi, kašpárku,

co ubralo mé síle?

Pověz mi, kašpárku,

co stalo se, když mrkla jsem,

a vůně dětství se

rozplynula jako sen?

.

Jsem hloupá když toužím

zkusit žít pozpátku?

Myslíš, že jsem naivní?

Nic neříkej, kašpárku…