Tak jo, je tu další kapitola. Taky vám ten kočičí zmrd už někdy leze na nervy? 😀 No, příště nejspíš čekejte zase nějaký ten sen, aneb tky by vás zajímalo, co vznikne zkřížením kočky a šneka? 😀 (Taky by vás zajímalo na to jak bude Virwen reagovat? :D) Juj všimli jste si, že mám psací náladu? Aha, už jsem zmiňovala asi stokrát. 😀 Ale tak teď tu dlouho nebudu tak vá tu dělám články do zásoby, mohla bych je přednastavit ale prostě já a přednastavování. 😛 😀 No, už zase moc mluvim. 😛 Ať se líbí.
Věnováno tomu tajtrdlíkovi
btw. Néé nemohla jsem si toho tajtrdlíka odpustit! 😀
Ach, má milovaná…
Stalo se něco naprosto šíleného! Pamatuješ, jak jsem se zmiňoval o své fóbii z mléka a misek? Bohužel to samozřejmě ví i slečna úžasná- Nika, jak jinak. V tom by nebyl takový problém- kdyby… kdyby to má úžasná paní nevyžvanila tomu strašnému tupému otrapovi Lanastusovi.
pozn. slečny úžasné: Dominicku! Přestaň ho už konečně urážet, a to okamžitě! Jinak zakusíš mou zlobu a věř mi, že to nechceš. Nikdo nechce zakusit zlobu někoho, kdo si s vámi hýbe jako s loutkami a kdo si s vámi může dělat co jen bude chtít!
No, co dodávat, Lanastus mě nemá zrovna v lásce. (Ha, ne že by to nebylo vzájemné.)Každopádně, těch mých fóbií ten otrapa (odpusť, odpusť, odpusť Niko) využil. Když jsem přišel domů, v mém pokoji byl zapnutý stav bez tíže a uprostřed pokoje létala miska naplněna mlékem. Zakřičel jsem a šílenstvím začal létat po bytě, když jsem narazil do toho tajtrdlíka. (Teď se omouvat nebudu – nemůžeš zapřít, že mu tak říkáš taky!) No Lanastus mě chytil za hlavu a strčil mi ji do té misky. A já… se napil! Ano, salo se to! Ale pak se vůbec nic nestalo. Žádná proměna.
No, aby toho nebylo málo, že jsem měl hlavu vymýchanou v mléce, objevila se tam Líba, která tomu tajtrdlíkovi z mně neznámých důvodů říkala tati. (Vážně? Tati?!) Svázali mě, dali do pytle a pak hodili do řeky. A pak jsem se proměnil. V kočkodlaka. No… že by to byla zrovna vhodná chvíle říct nemůžu. Však zajisté víš, jak jdou dohromady kočky a voda. Ta poběhlice se na to ale dlouho dívat nevydržela – někdy ta její nehynoucí touha (láska si to nazvat nedovoluji, vždyť jí jde jen o jedno, ne že by to někdy měla dostat- fajn už dostala, ale to neřeš!) vážně není k zahození. Pomyslel jsem si v tu chvíli, no ihned jsem toho litoval. Lanastuse mou záchranou zřejmě příliš nepotěšila, ale pak mu nejspíš stejně udělala radost. Zůstal jsem totiž ve své kočičí podobě ona mě začala česat a všude možně mi přivazovala růžové mašle. Ocenil bych, kdyby neměla ráda kočky, ale jak už to vypadá, štěstí se mi vyhýbá. A to pořááádným obloukem. Nakonec se mi ale podařilo utéct.
Teď usínám, znovu ve své lidské podobě, píšu ti a doufám, že se ve snech znovu shledáme.
S nehynoucí láskou,
Tvůj Dominick
PS: Miluji tě!