Nejdřív tomu vážně nemohla uvěřit. Všechno se jí znovu vybavilo v hlavě. Každičká noc… Za posledních pár let nebylo noci, kdy by neměla ten sen. Ale doopravdy si myslela, že je to právě jen sen, ale nyní viděla, že se mýlila… Protože on tu stál. Přímo před ní. Poznala ty temné, hluboké oči… Poznala tu mramorovou, nelidsky krásnou pleť… Poznala ty vlasy, vyčesané do nejsvůdnějšího účesu… Poznala to dokonalé, božské tělo… Ty plné rty, který v ní vyvolávaly nejtajnější tužby… Přesto z něj ale necítila to, co cítila ve snech. Jako kdyby to nebyl on. Ale to přece není možné, nebo ano? Vždyť vypadá úplně stejně krásně… Toho pocitu se nemohla zbavit, ačkoli tak moc chtěla. Něco uvnitř jí říkalo, že to není on… A to ji dohánělo k šílenství.

„Kaylo? Kaylo jsi v pořádku?“ Otevřela oči. Nad ní se skláněla známá tvář s čokoládovýma očima. Thomas. Okolo postávaly i Katrine a Sussanah, které se tvářily poněkud starostlivě. Náhle zjistila, že leží na bílém sněhu. Jemně se usmála a postavila se na nohy. Uklidnila přátele svým úsměvem.

„Jsem v pohodě… Jen se mi trochu… zamotala hlava, to je všechno…“ řekla jim. Sama ale věděla, že to není pravda. Že za tím je mnohem víc… Všichni se tedy vydali blíž k penzionu. Kayla se trochu děsila, přiblížit se k němu blíž, ale zároveň jí to neskonale přitahovalo… Teď si dokonce všimla, že vedle něj stojí mladá žena.

„Zdravím vás, já jsem Chris Dario. Naší rodině patří tento, poměrně starý, penzion. A tohle je naše spolumajitelka Maria!“ oznámil ledovým, ale přesto něžným hlasem. To není jeho hlas… proběhlo Kayle v hlavě. „Následujte ji, prosím. Zavede vás do vašich pokojů,“ dodal a pokynul směrem k Marie. Ta se na skupinku usmála a vydala se k domu. Podle Chrisových pokynů ji všichni následovali. Uvnitř je přivítalo příjemné teplo. Ocitli se ve společenské místnosti, kterou ohříval oheň v krbu. Celé to tu bylo staromódní. Starý nábytek, koberce, obrazy… Ale u hostů si to našlo určité sympatie a oblíbenost. Maria je vedla nahoru po dřevěných schodech.

„Tady jsou dívčí pokoje,“ řekla Maria vysokým hlasem. „Jeden trojlůžkový a jeden dvojlůžkový. Rozdělte se děvčata. Na druhé straně chodby jsou chlapecké pokoje, po dvou…“ dořekla a ukázala na míněné místo rukou.

Sussanah nevnímala klučičí dohady o tom, že Thomas bude na pokoji s Mikem, nevnímala ani, jak jim Maria vysvětlovala, kde má pokoj ona, Chris a další lidé, vnímala jen jedno… Někdo z nich bude s Juliet. A v tu chvíli jí hlavo probleskla rychlá myšlenka… Nikdy netušila, proč to řekla, ale udělala to…

„Myslím, že by jsi měla být na pokoji s Kat a Ali. Já se podělím o pokoj s Juliet,“ oznámila rozhodně Kayle, která na ni vyvalila oči. Zdálo se, že i Juliet to překvapilo.

„Seš si jistá? Možná bych mohla být s vámi na tom trojlůžkovém…“ navrhla ještě Kayla. Sussanah si však stála za svým rozhodnutím a Kayla to vzdala. Když jim chlapci pomohli donést věci nahoru, nechápavě se posadila na svou postel.

„Co to mělo znamenat?“ podívala se tázavě na Katrine, která vyhlížela z okna. Alice si ovnala věci do skříně.

„Nemám tušení. Ale podle mě za tím něco bude. Myslím, že by jsme si měly se Suss promluvit. Třeba nám to vysvětlí…“ odvětila Katrine a svázala si světlé vlasy do svou culíků.

„A proč vás vlastně tolik překvapilo, že chce být Sussanah na pokoji s Juliet?“ zeptala se Alice. Katrine jí stručně vyprávěla o Juliet a o jejím vztahu k ní, Kayle, Suss a všem ostatním. Nyní se černovláska tvářila stejně nechápavě, jako její přítelkyně. A Kayla byla ráda, že se jí alespoň na chvíli podařilo zapomenout na něj… Všechno se ale zkazilo, když se Kat zeptala:

„A mimochodem… Že je ten Chris až nemožně sexy?“

o0o

Maria šla rychlým krokem chodbou. Chvílema myslela, že se sesype, když ji uviděla. A co bylo horší, když se z auta vynořila i ta druhá. Byla dost překvapená, že vůbec dokázala mluvit. Tohle nevěští nic dobrého. Kdyby tady byla jedna, bylo by to děsivé… Ale když jsou tady obě? To je šílené! Víc jak šílené, to nemůže být náhoda, že jsou obě ze stejné školy. Jen štěstí, že si toho Chris nevšiml… Ale ona jo a projelo jí ledové vzrušení. To mohlo znamenat jen jediné… A ona to věděla. Věděla to, kdyby jí ovšem Darren poslouchal… Vždyť ta dívka jí to sama v tom snu říkala. Tedy- její temné já jí to říkalo.

Rozrušeně došla až k tmavým dveřím, na kterých stříbřitým písmem stálo: D.D. Silně na ně zaklepala.

„Co se děje?“ zeptal se. Maria polkla.

„Jsou tady, Darrene. Obě…“

o0o

„Proč?“ zeptala se po dlouhých minutách mlčení ostrým hlasem. Sussanah se otočila od okna a zkřivila obočí.

„Co proč?“ tázala se, jakoby netušila o čem Juliet mluví.

„Proč chceš se mnou bydlet?“

Sussanah pokrčila rameny. Nevěděla, co jí má na tuhle otázku odpovědět. Sama tomu moc nerozumněla, ale každopádně Juliet nebyla ta, které by své důvody objasňovala.

„Pochybuji, že by to udělal něldo jiný. Dopadlo by to tak dřív nebo později…“ odvětila a vlastně ani tolik nelhala.

„Dobře… A teď mi řekni ten skutečný důvod,“ zamračila se Juliet a Sussanah zatajila dech. Ne, Juliet vážně nemůže oklamat. Rozhodla se ale na její otázku neodpovídat. Třeba ztratí zájem… A měla pravdu. Vypadalo to, jako kdyby už odpověď Juliet nezajímala…

„Vlastně jsi udělala dobře. Chápu to. Když se budeš držet místo mě, zůstaneš v bezpečí. Ale pokud budeš trávit většinu času… s Kaylou… Pak tě potká stejný osud jako je…“ prohlásila. Sussanah si připadala čím dál tím zmatenější, ale prozatím jí její plán začínal vycházet…

„Co tím myslíš?“ zeptala se. Juliet se ušklíbla.

„Blíží se to, Sussanah…“ zašeptala překvapivě nahlas a pronikavě se Suss zadívala do očí. To bylo vůbec poprvé, co se jejich pohledy spojili. Suss projel děsivě temný pocit chladu. Jakoby se najednou všechno zastavilo a ona byla zmražena uvnitř toho až moc pronikavého pohledu těch zelených očích… A ještě horší bylo, když Juliet znovu promluvila.

„Ty víš o čem mluvím… Brzy to přijde. Ze života se stane nekončící noční můra… Ty to víš…“ Sussanah zalapala po dechu. Protože ona to skutečně věděla.