A je tady další kapitola! Pro informaci je věnovaná Riku za úžasné obrázky, co mi k tomu kreslí. Ještě jednou moc děkuju! Ať se vám líbí! A jen tak mimochodem, tohle je asi poslední kapitola ze všech povídek, co v téhle době uvidíte. Zítra jedu na tábor a vracím se 14.7. Takže samozřejmě ještě přidám rozlučkový článek, ale.. už žádná povídka 😀 Jinak jak dopadlo vysvědčení? Já jsem Prospěla s vyznamenáním, samé jedničky… 😀 A co máte jako plány na prázdiny vy? AAA- A už mlčim, xoxo NR.
Hned jak vstoupila do kuchyně, přivítala jí příjemná vůně bylinkového čaje. U stolu seděla stará šedovlasá žena, která jej pomalu míchala lžičkou. Kayla se na ni usmála.
„Dobré ráno, babi!“ zvolala nadšeně a vlepila babičce pusu na tvář.
„Dáš si čaj?“ zeptala se jí žena a podala jí hrniček s vroucím nápojem. Kayla vděčně přikývla a usrkla si čaje. „Cože jsi vzhůru tak brzy, děvče?“
„Dneska přece jedeme na ty hory. Pamatuješ? Dneska je dvacátého…“ vysvětlila jí Kayla a pobaveným úsměvem na tváři.
„Och ano… Dávej na sebe pozor, Kaylinko. Ach jo. Ty jsi vyrostla. Pamatuji se, jak jsem tě hlídala jakou malou holčičku. A teď už odjíždíš sama na cesty. Maminka by z tebe měla radost,“ vzdychla žena a pohladila Kaylu po vlasech. Kayla zesmutnila. Vabavil se jí ten úsměv, ty tmavé, krásné vlasy… Matka jí chyběla. A pak se jí před očima objevila ta hrůza. Ta krev. Zatřásla se. Ne, teď na to nechce myslet. Teď je před ní něco úžasného a ona si to nebude kazit děsem z minulosti…
Ještě ani neměla dopitý čaj, když někdo zaklepal na dveře. Kayla přiběhla ke dveřím, za kterými už stála Sussanah.
„Ahojky, Kay! Jseš připravená na vánoční prázdniny?“ zasmála se. Kayla kývla.
„Hned jsem tady, jen si dojdu pro věci. Za chvíli už se vrátila z věcma v ruce ke kamarádce. „Tak ahoj babi, já jedu. Měj se hezky!“ zavolala.
„Opatruj se holčičko, hlavně ať se ti nic nestane. A hezky si to tam užij!“ loučila se žena a pevně ji k sobě tiskla. Pak už Kayla i Sussanah vyběhly do mrazu, vstříc zážitkům.
„Kde se máme sejít?“ zeptala se Kayla po chvíli.
„Před Thomasovým domem,“ odvětila jí přítelkyně. Thomas je tam měl všechny odvézt. Měl velkou dodávku, do které se všichni vešli. Už všichni čekali jen na ně.
„Co vám tak trvalo?“ ušklíbl se Mike a opřel se o auto.
„Holky, holky, pojďte sem, chtěla bych vás představit. Alice, tohle jsou Kayla a Sussanah. Nejlepší kámošky, co jsem si tu mohla najít. Budou se ti líbit! A holky, tohle je Alice. Má milovaná přítelkyně z dětství!“ ukázala Katrine na usměvavou dívku. Přes záda jí spadaly černé, kudrnaté vlasy spletené do ohonu. Měla snědější pleť a přímo na ívky hleděly dvě velké, tmavě modré oči.
„Já jsem Alice, jsem moc ráda že vás poznávám!“ vyhrkla nadšeně a podala dívkám ruku. Kayla i Sussanah se s ní rády přivítaly.
„Na to máte čas potom!“ zabručel Mike. „Jestli hned nevyrazíme tak stihneme tu vánici co hlásili, a o to fakt nikdo z nás nestojí!“ Všichni začali nastupovat do auta.
„Být tebou, zůstala bych doma…“ zasyčelo za ní cosi. Kayla se vyděšeně otočila. Stála za ní dívka s tmavými vlasy a ostře řezaným obličejem. Juliet… „Tyhle prázdniny ti nic dobrého nepřinesou. Skončíš jako tvá matka…“ Pak do ní prudce vrazila a šla se posadit vedle Ryana. Kayla obsadila volné místo mezi Thomasem a a Sussanah. Všimla si, že naproti ní posedává neznámý tmavovlasý muž. Drkla to Thomase loktem.
„Kdo to je?“ zašeptala mu do ucha.
„To je Skay. Ryanův bratranec…“ vysvětlil stručně Thomas a dal jíruku kolem pasu. „Nemusíš se děsit, je celkem v pohodě.“ Kayle ale v pohodě nepřipadal. Tušila, že s tím klukem není něco v pořádku…
Alice se zatím Katrine vyptávala na všechny lidičky v autě. Chtěla všechny znát, aby si nepřipadala hloupě.
„A co on?“ ukázala na Ryana. Katrine se ušklíbla.
„To je Ryan.“
„Ta tmavovláska vedle něj, to je jeho holka?“ zamumlala napnutě Alice. Ozval se Katrinin tichý smích.
„Ne, to ne. To je Juliet. Jeho sestra. Ale dej si na ní pozor, je divná…“ odvětila Katrine a rozhlédla se kolem. Alice s otázkami pokračovala.
„A má nějakou holku?“
„Ne. Proč se o to vůbec zajímáš?“ zeptala se.
„Jen tak…“ řekla Alice a ďábelsky se pousmála. Ten Ryan se jí velice zamlouval. Nemohla z něj spustit pohled. Měl hnědé vlasy, trochu delší, končíc nad rameny a lesklé hnědé oči, s odstínem zelené. Tak krásné oči, že nemohly patřit člověku…
Cesta utekla poměrně rychle. Všichni si povídaly a dost se bavili, jen Kayla nemohla racionálně uvažovat. Juliet jí děsila. Proč tady vůbec je? Co sakra chce? Tyto otázky se jí neustále honily hlavou. Juliet se přece nikdy ničeho nezúčastňovala. Svůj čas trávila ve svém pokoji děláním… Co vlastně v té své temné komoře dělala? Často, když se s Thomasem pro Ryana stavovali byly v Julietině pokoji zatáhnuté závěsy a ozývaly se odtamtud divné zvuky. Výkřiky a… modlitby? Nevěděla, co přesně to znamená, ale nic dobrého to určitě nebylo…
Než se nadála, dodávka zastavila. Když vystupovala z auta, smála se. Ale když vystoupila a pohlédla směrem k chalupě, úsměv jí ztuhl…